Dachau- fotografie

Vzpomínky-Označení žlutou hvězdou- Ruth Grossová

Na začátku srpna 1941 jsem šla s jedním mladým mužem kus cesty po ulici od synagogy až na roh Artilleriestrasse. Zeptal se mne, jestli už vím, že odteď musíme všichni nosit na šatech žlutou hvězdu. Podívala jsem se na něj nevěřícně se strany a zespoda - byla jsem mnohem menší než on, protože mi bylo právě deset let, a chtěla jsem vědět, jestli je to něco podobného jako ty malé fosforeskující brože ve tvaru pudlíků nebo ryb, které jsme nosili na klopách kvůli zatemnění. Krátce na to jsme se při hodině ručních prací učili přišít podšívku na žlutou šesticípou hvězdu (černou na žlutém podkladě) a čistě ji zaobroubit. Můj pátý školní rok, 1941/1942, byl tedy tím rokem, kdy jsme začali nosit žlutou hvězdu. Nerada nyní vysvětluji své pocity, které jsem měla v dětství, protože je možno je odvodit z pozdějších zážitků a událostí, ale musím vám něco vysvětlit: my jsme se za to nestyděli. Necítili jsme ani ponížení, ani jsme neměli pocit méněcennosti. Bylo tomu zcela naopak: byli jsme to my, kdo stál na straně spravedlnosti a práva. Zlo a bezpráví působili ti druzí. A právo nakonec jistě zvítězí. Cítili jsme se jako Makabejští, kteří bojovali ve jménu své víry proti přesile. Na tyto myšlenky jsme my děti nepřišly samy, ale doma nám je na cestu vštěpovali naši rodiče a ve škole naši učitelé. Jako zaklínadlo nás doprovázela slova 121. žalmu, která jsme během posledních prázdnin sborově nastudovali: Hine lo janum welo jischan, Schomer Israel. Viz, ochránce Izraele nespí a neodpočívá. Ale když si dnes představím - a představuji si to často, že bych byla tenkrát jako matka posílala své děti, 10 nebo 12 let staré, se žlutou hvězdou na šatech na ulici a do školy, nevím, jestli by mi byly tenkrát vůbec pomohly myšlenky na konečnou spravedlnost. Matky tenkrát jistě trpěly více než jejich děti. Na cestě do školy přešla na stanici rychlodráhy u zoologické zahrady, kde byla vždycky tlačenice, těsně kolem mne nějaká žena, a strčila mi nenápadně tabulku čokolády. Jednou mě zadržel policista v Joachimstrasse, protože se mi při běhu (chodila jsem do školy pořád pozdě) rozepnul kabát. Vytknul mi, že pak není vidět mou hvězdu. Musela jsem si kabát zapnout.

V zimě jsem nosila tmavě modrý kabát s kožešinkou, který mi ušila moje matka - jistě to byla králičina - a k tomu světlý rukávník na šňůrce. Bylo to ale v době, kdy Židé již dávno museli odevzdat všechny kožešiny, stejně jako tisíce jiných věcí - šperky, stříbro, rádia, jízdní kola, psací stroje, domácí elektrické spotřebiče atd. Protože jsem se nechtěla vzdát svého rukávníku, přišila mi matka na šňůrku stužku s nápisem: majetek paní Berty Pisarkové. Oné zimy 41/42 jsem se třásla před každým policistou, který by mne mohl zadržet kvůli rukávníku, který jsem nosila vedle své židovské hvězdy. Ale mému rukávníku se nic nestalo.

Ukázka z: Hazel Rosenstrauch (ed.): Aus Nachbarn wurden Juden. Ausgrenzung und Selbstbehauptung 1933 - 1942, Berlin 1991, pp. 120-121.

Zdroj: www.holocaust.cz

Holocaust

Pronásledování a genocida Židů, Romů a dalších skupin, jež nacisté považovali za méněcenné - patří k nejhrůznějším zkušenostem celých lidských dějin. A to nejen počtem zavražděných, ale též metodou vyhlazování, které bylo organizováno státem za využití rozsáhlého byrokratického aparátu a moderních technických prostředků. Milióny mužů, žen a dětí byly bezcitně zavražděny ve jménu ideologie, jež hlásala nadřazenost tzv. "germánské rasy".

Zdroj: www.holocaust.cz

Heinrich Luitpold Himmler

(* 7. října 1900 - † 23. května 1945) byl Říšským vůdcem SS, šéfem Gestapa, velitelem zbraní SS, ministrem vnitra a organizátorem hromadného vyvražďování Židů. Později se také stal vedoucím organizátorem Holokaustu.

MLÁDÍ: Narodil se v rodině zbožného přísného římsko-katolického učitele, který určitou dobu vychovával bavorského korunního prince. Himmler získal vzdělání na střední škole v Landshutu. V roce 1917 nastoupil jako dobrovolník do armády. Koncem první světové války sloužil v armádě jako kadet u 11. bavorského pluku. V roce 1918 byl demobilizován a začal pracovat jako praktikant na statku v Ingolstadtu. V roce 1919 složil maturitní zkoušku a do roku 1922 studoval na zemědělské fakultě vysokého učení technického v Mnichově, kterou úspěšně absolvoval s akademickým titulem Diplomlandwirth.

V roce 1922 nastoupil jako asistent u firmy na výrobu umělých hnojiv ve Schleissheimu u Mnichova. V roce 1922 vstoupil také do Röhmovy polovojenské organizace Reichsflagge. V roce 1923 vstoupil do NSDAP a zúčastnil se neúspěšného pokusu o převrat v listopadu 1923. V roce 1924 byl bez zaměstnání a v roce 1925 nastoupil jako sekretář Gregora Strassera v župní služebně NSDAP v Landshutu. V roce 1926 přešel do ústředí NSDAP v Mnichově. V roce 1927 se oženil. Hovořil 5 jazyky.

NA VRCHOLU SVÝCH SIL: V lednu 1929 byl Heinrich Himmler jmenován velitelem Hitlerovy osobní ochranky SS (Schutz Staffel), která v té době měla 200 mužů.

V roce 1930 byl zvolen poslancem Říšského sněmu za NSDAP pro oblast Weser-Ems. Himmler se soustředil na rozšíření SS. V roce 1933 měly SS již 52 tisíc mužů a Himmler snažil se získat jejich nezávislost na SA Ernsta Röhma, kterým byly podřízeny.

V roce 1931 Himmler založil v rámci SS původně ideologickou zpravodajskou službu strany, poté bezpečnostní službu SD (Sicherheitsdienst), jejímž vedením pověřil Reinharda Heydricha. Heinrich Himmler a Reinhard Heydrich tak do roku 1933 upevnili moc nacistů v Bavorsku.

V březnu 1933 se Himmler stal mnichovským policejním prezidentem a krátce poté velitelem politické policie v Bavorsku. V září 1933 se stal velitelem všech jednotek politické policie kromě Pruska, kde byl formálně podřízen Hermannu Göringovi. 20. dubna 1934 se stal šéfem Pruské policie a tajné statní policie Gestapo (Geheime Staatspolizei). Rozhodujícím přelomem Himmlerovy kariéry byla „Noc dlouhých nožů“ 30. června 1934, kdy bylo násilně odstraněno celé původní velení SA včetně Ernsta Röhma. Himmlerovi se uvolnila cesta k vybudování skutečně nezávislé organizace SS, která by plně hájila nacionálně socialistickou myšlenku a převedla by rasistické myšlenky režimu v dynamický princip rozhodné akce.

17. června 1936 Heinrich Himmler úspěšně dosáhl převzetí politické a kriminální policie v celé Třetí říši, stal se šéfem tajné státní policie Gestapo ke svému postavení Říšského vůdce SS (SS-Reichsführer). Himmler byl velmi schopným organizátorem a správcem, byl pracovitým a výkonným úředníkem, který přivedl k dokonalosti všechny metody organizovaného státního terorismu proti politickým a ostatním odpůrcům režimu.

Zdroj: www.wikipedie.cz