Lodžské ghetto

Před začátkem války bylo ze 665 tisíc obyvatel Lodže 34 % (223 tisíc) Židů a město bylo důležitým centrem židovské kultury. Příchod německého vojska 8. září 1939 znamenal začátek teroru proti židovskému i polskému obyvatelstvu města. V únoru 1940 bylo oznámeno zřízení židovského ghetta na severním okraji města v bývalé židovské chudinské čtvrti. Z ostatních částí města byli Židé vyhnáni a 30. dubna bylo území ghetta uzavřeno. 164 tisíc lodžských Židů se muselo stěsnat na území čtyř čtverečních kilometrů, z nichž více než třetina nebyla zastavěna. V letech 1941 a 1942 bylo do ghetta deportováno dalších 38 500 Židů, z toho 20 tisíc z Říše a Protektorátu, zbytek z blízkých měst.

Židovský policista a německý voják usměrňují provoz na ulici rozdělující lodžské ghetto. Na tabuli je nápis "Wohngebiet der Juden. Betreten verboten." ("Židovská čtvrť. Vstup zakázán.".

V listopadu 1941 bylo do ghetta deportováno také 5 tisíc Romů z Burgenlandu (mezi nimi mnoho dětí), kteří byli uvězněni ve zvláštní části ghetta, oddělené dvojitým ostnatým drátem.

Židovská samospráva, vedená dominantní postavou Mordechaje Rumkowského, usilovala o co největší pracovní produktivitu ghetta a co největší pracovní nasazení práceschopných vězňů. Ani to nemohlo zabránit přelidnění a hladu a zlepšit zcela nelidské ubytovací podmínky, ve kterých lodžští vězňové museli žít. Epidemie, nedostatek paliva a potravin, nedostatečné sanitární podmínky způsobily, že zhruba 43 500 lidí (21 % všech obyvatel ghetta) zemřelo na následky podvýživy, zimy a nemocí.

Plakát vydaný židovskou samosprávou lodžského ghetta vyzývající k dodržování dětské hygieny.

Od ledna 1942 proudily z ghetta deportace do nedalekého Chełmna, kde byli vězňové zabíjeni v pojízdných plynových komorách. Do května 1942 zde bylo zavražděno 55 tisíc Židů a 5 tisíc Romů dočasně internovaných v Lodži. V druhé vlně deportací v září 1942 bylo zavražděno téměř 20 tisíc vězňů, převážně dětí, starých lidí a nemocných. Celá akce začala uzavřením nemocnice, jejíž pacienti se stali prvními oběťmi. Od září 1942 se ghetto stalo jednou velkou továrnou a vězňové byli nuceni pracovat pro německé válečné hospodářství. Na počátku roku 1944 se Němci rozhodli ghetto uzavřít. Zbylí vězňové byli v létě 1944 posláni do vyhlazovacích táborů v Chełmnu a Osvětimi.

Do Lodže bylo mezi 16. říjnem a 3. listopadem 1941 deportováno 5 tisíc českých Židů. Přežilo z nich pouhých 277.

Odkazy:

• Overview of the Lodz Ghetto. Anglicky.
• The Lodz Ghetto. Anglicky.

Literatura:

• Richard Seemann: Ghetto Litzmannstadt, 1941-1944. Dokumenty a výpovědi o životě českých židů v lodžském ghettu, Praha 2000.
• Richard Seemann: Čeští Židé v Lodži, in: Terezínské studie a dokumenty, 1998, pp. 67-85.
• Lucjan Dobroszycki: The Chronicle of the Łódź Ghetto 1941-1944, Yale University Press, New Haven - London 1984.
• Avraham Barkai: Between East and West. Jews from Germany in the Lodz Ghetto , in: Yad Vashem Studies, roč. XVI, 1984, pp. 271-332.
• Heda Kovályová: Na vlastní kůži, Československý spisovatel, Praha 1992.
• František Kafka: Krutá léta, Naše vojsko - SPB, Praha 1963.